Vítězové Cen Velkého Bratra za rok 2012

Kategorie: Pozitivní cena za ochranu soukromí

Vítěz: Jiří Peterka za svoji dlouholetou přednáškovou a publikační činnost věnovanou tématům spojeným s ochranou informačního soukromí.

Jiří Peterka se ve své přednáškové a publikační činnosti věnuje celé řadě aspektů počítačových komunikací. Ochrana informačního soukromí je pak mezi nimi na prominentním místě. Z roku 2012 lze např. zmínit přednášku „Má občan právo na tajemství přes svým státem?“ na semináři „Filosofické problémy informatiky“ nebo články na serveru Lupa.cz „Data retention se vrací, úřady by rády seznam Wi-fi hotspotů a chtějí vidět i za NAT“ nebo „Základní registry pod lupou: Hlášení změn vašich údajů třetím osobám? Zmatek a chaos“. Právě důležité tématice zprovoznění a následného fungování základních registrů se Peterka v roce 2012 opakovaně a fundovaně věnoval zejména na serveru Lupa.cz.
Autor dlouhodobě působí na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ale také přednáší na řadě konferencí, seminářů a kurzů. Působí i jako konzultant v oblasti počítačových sítí a Internetu. Svou publikační činností přispívá k informovanosti čtenářů o činnosti poskytovatelů telekomunikačních služeb, internetu a orgánů veřejné správy a upozorňuje na problémy při využívání těchto služeb.
Jiří Peterka je nesporně významnou osobností v oblasti počítačových komunikací a podle poroty českých Big Brother Awards si pozitivní cenu Velkého bratra za rok 2012 jednoznačně zaslouží.

Podklady:
http://www.lupa.cz/autori/jiri-peterka/
http://jiri.peterka.cz/

Kategorie: Dlouhodobý slídil

Vítěz: Praha 13 za dlouhodobou snahu o osazení svého území co největším počtem bezpečnostních kamer.

Praha 13 získává cenu Dlouhodobý slídil za svoji dlouhodobou snahu o osazení svého území co největším počtem bezpečnostních kamer. Zastupitelstvo Prahy 13 schválilo začátkem prosince 2011 stamilionový projekt instalace 155 nových bezpečnostních kamer. Po realizaci tohoto projektu by tak Praha 13 bude nepřetržitě pod dohledem 507 kamer. Důvodem instalace kamerového systému má být jako obvykle zvýšení bezpečnosti občanů a ochrana majetku. Více než 350 kamer už v současné době na Praze 13 monitoruje mateřské a základní školy. Děti se tak učí žít pod dozorem už od útlého mládí.
Kamerové systémy jsou jedním z nejvíce viditelných a nejrychleji rostoucích způsobů šmírování občanů ve veřejném prostoru. Ve většině měst a obcích přitom kamery nerespektují základní zásady, které by měly být uplatněny při jejich instalaci, a které jsou obsaženy například v Chartě demokratického využívání bezpečnostních kamerových systémů z roku 2010. K tomuto dokumentu přistupují dobrovolně evropská města, která se tím zavazují respektovat určitá základní pravidla provozování tohoto systému. Z doporučení vyplývá, že instalaci kamerových systémů by měla předcházet podrobná analýza bezpečnostní situace a zvážení všech možných řešení. Samotná instalace kamerového systému by měla být vedena zásadou přiměřenosti ve vztahu k soukromí občanů. U každé jednotlivé kamery musí být jasně řečeno, co je její instalací na konkrétním místě sledováno. Systém i potřebnost každé kamery zvlášť je pak nutné průběžně vyhodnocovat. Vše musí být samozřejmě transparentní a to nejen uveřejněním seznamu kamer, ale i označením monitorovaných prostor přímo v terénu.
Přístup představitelů Prahy 13 ke kamerovým systémům je dlouhodobě velmi nekritický. Je otázkou, zda by ze stamilionové investice směřující do kamerového systému spolu s každoročními 15 miliony na jeho provoz nebylo lepší zaplatit desítky strážníků v ulicích. Při instalaci kamer přitom chybí analýzy bezpečnostních rizik v jednotlivých oblastech, nad jejichž absencí kroutí hlavou i někteří prodejci kamerových systémů. To, že se v případě 507 kamer Prahy 13 jedná skutečně o obrovské číslo, dokládá srovnání s krajskými městy, které mají přibližně stejně obyvatel jako Praha 13. Například Zlín provozuje městský kamerový systém o 25 kamerách, Jihlava jich má 31 a České Budějovice 28. Praha 13 je tak jedním z nejvýraznějších příkladů obcí, kde plynou bez rozmyslu obrovské částky do instalací naddimenzovaných kamerových systémů.
K rychle rostoucímu počtu kamer a nedodržování pravidel pro jejich instalaci bohužel přispívá i absence dostatečné právní úpravy, která by tuto oblast regulovala a odstranila tak problémy s aplikací velmi obecných ustanovení zákona o ochraně osobních údajů. Ačkoli vláda již v roce 2009 i díky dlouhodobé iniciativě IuRe rozhodla, o vypracování regulace využívání kamerových systémů, tak tento zákon nebyl do dnešního dne přijat a nevypadá to, že by se to mělo v blízké době změnit.

Podklady:
http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/praha-13-chysta-velkeho-bratra-za-130-milionu-korun
http://www.praha13.cz/11699_Okoli-skol-a-skolek-Prahy-13-hlidaji-kamery
http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/velky-bratr-za-milionu-dohledne-na-lidi20111210.html
http://cctvcharter.eu/fileadmin/efus/CCTV_minisite_fichier/Charta/CCTV_Charter_CZ.pdf
http://www.slidilove.cz/content/kamerove-systemy-v-krajskych-mestech-cr
http://www.slidilove.cz/content/vlada-konecne-uznala-potrebu-pravni-upravy-pouziti-kamer

 

 

Kateogorie: Právní norma Velkého Bratra

Vítěz: EU za legislativní aktivity vedoucí k zavedení systému eCall

Evropská unie získává cenu Právní norma Velkého Bratra za nikoli jednu konkrétní právní normu, ale za celý soubor norem, které vedou k zavedení tzv. systému eCall. eCall je jakousi černou skříňkou, která by od roku 2015 měla být montována v rámci EU do všech vyráběných aut. Sloužit by měla k automatickému přivolání pomoci v případě, že dojde k dopravní nehodě. Sama Evropská unie nicméně už dnes zmiňuje, že systém se v budoucnu může využívat i k dalším účelům jako je elektronické mýtné, sledování nebezpečného zboží nebo modernější modely pojištění. Nejspíš nás tedy v budoucnu čeká, že se skříňka eCall změní v skříňku Pandořinu, která otevře cestu k efektivnímu šmírování řidičů.
Evropská unie se o zavedení systému eCall pokouší již několik let. Snahy prozatím naráží zejména na nejednotný systém volání na číslo 112 v jednotlivých státech Unie. Z dílčích norem upravujících eCall lze zmínit směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy, dále Doporučení Evropské komise 2011/750/EU, o podpoře služby eCall v sítích elektronických komunikací pro přenos palubních tísňových hovorů na číslo 112 v celé Evropské unii (systém eCall), Rezoluci Evropského parlamentu o eCallu č. 2012/2056(INI) nebo Návrh prováděcího nařízení směrnice 2010/40/EU, který byl představen pod č. C(2012) 8509 dne 26.11.2012.
A jak by měl eCall fungovat? V případě dopravní nehody by skříňka měla umět předat informace o přesné poloze vozu, o směru jízdy, o počtu pasažérů (podle počtu zapnutých bezpečnostních pásů) ve voze či o pravděpodobnosti vážných zranění (podle síly nárazu). Ačkoli bezpečnost silniční dopravy je jistě závažný problém a na silnicích evropských států ročně umírá velký počet osob, tak využití eCallu by mělo zůstat dobrovolné a nikoli povinné. Šmírovací potenciál takové krabičky umístěné v autě je obrovský a je zřejmé, že pokud bude povinně umístěna v každém autě, tak začne být záhy využívána i k dalším účelům, ať už státem, pojišťovnami, zaměstnavateli nebo třeba bezpečnostními složkami.

Podklady:
http://ec.europa.eu/information_society/activities/esafety/ecall/index_en.htm
http://ec.europa.eu/information_society/activities/esafety/doc/comm_20090821/citizens_sum_cs.pdf
http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-18677335
http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2012070702
http://diit.cz/clanek/ecall-povinna-stenice-v-autech-od-roku-2015
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2010:207:0001:0013:CS:PDF
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:303:0046:0048:CS:PDF
http://ec.europa.eu/transport/themes/its/road/action_plan/doc/c_2012_8509_en.pdf

 

Kategorie: Firemní slídil

Vítěz: Microsoft za projekt šmírování domácností prostřednictvím zařízení Kinect

Microsoft získává cenu Největší firemní slídil za patentování technologie „Content Distribution Regulation by Viewing User“, která umožňuje prostřednictvím zařízení Xbox 360’s Kinect kamerové sledování domácností za účelem zvýšení vymahatelnosti autorských práv.
Tato technologie má umožnit držitelům autorských práv sledování lidí v jejich domácnostech primárně za účelem zpoplatnění každé konkrétní osoby, která sleduje daný program. Placení za autorsky chráněný obsah, například za filmy, by se tak mohlo odvíjet od počtu osob, které film sledují. V případě, že tento počet nebude odpovídat licenci, tak se promítání přeruší, dokud nebude zaplacena licence pro větší počet osob. Tato technologie by měla být schopna také kontrolovat věk nebo pohlaví diváků nebo přímo určit identitu konkrétního diváka. To by pak mohlo být využíváno k lepšímu zacílení reklamy.
Tato technologie Microsoftu je skutečným zhmotněním Velkého Bratra, neboť vstupuje do výlučně soukromé sféry, do obydlí. Tato invaze do soukromí je přitom motivována jako řada jiných útoků na soukromí snahou o rozšiřování možností zpoplatnění autorských práv. Nezbývá než doufat, že zákazníci sami podobná zařízení na trhu odmítnou. Pokud se ovšem o jejich možnostech a hrozbách pro své soukromí vůbec před nákupem dozvědí.

Podklady:
http://www.vlastnihlavou.cz/microsoft-vas-chce-sledovat-v-obyvaku/
http://www.digitaltrends.com/gaming/microsoft-patents-kinect-anti-piracy-capabilities/
http://appft.uspto.gov/netacgi/nph-Parser?Sect1=PTO1&Sect2=HITOFF&d=PG01&p=1&u=%2Fnetahtml%2FPTO%2Fsrchnum.html&r=1&f=G&l=50&s1=%2220120278904%22.PGNR.&OS=DN/20120278904&RS=DN/20120278904

Kategorie: Úřední slídil

Vítěz: MPSV za projekt sKarty

Zásahy do soukromí a pokusy o ně se staly setrvalým pracovním postupem Ministerstva práce a sociálních věcí. Ačkoli se MPSV objevilo v nominací hned za několik svých realizovaných či nerealizovaných projektů, tak jednoznačně nejproblematičtějším se jeví projekt karty sociálních systémů, tzv. sKarty. Důvodem je vedle skutečnosti, že existence karty s vývojem projektu ztratila v zásadě jakýkoli smysl, zejména fakt, že databázi osob, kterým má být sKarta vydána, jakož i další správa životního cyklu karty byla svěřena ze strany MPSV a v rozporu se zákonem soukromé bance – České spořitelně.
Plán na využití sKaret se postupem času měnil. Dlouho nebylo jasné, zda karty budou povinné, či dobrovolné, zda budou pro všechny příjemce sociálních dávek, či jen pro některé, či jak se lidé dostanou ke svým penězům. Výsledkem zmatečných diskusí je jakýsi paralelní „občanský průkaz“, identifikační karta, kterou se ve styku s Úřady práce budou muset prokazovat všichni, kdo pobírají nějaké sociální dávky. S identifikační funkcí se v sKartě v rozporu s pravidly bezpečného využívání platebních prostředků spojuje funkce platebního karty.
Používání sKaret k placení a čerpání dávek má být v současné době až na výjimky dobrovolné. Odmítnout kartu jako takovou, respektive bránit se neoprávněnému předání často velmi citlivých osobních údajů ze strany MPSV České spořitelně, nicméně možné není. Právě bezprecedentní příklad privatizace státní moci, kdy MPSV bez zákonného zmocnění předalo soukromé společnosti údaje příjemců sociálních dávek, přičemž tito jsou následně pod hrozbou nevyplacení dávek nuceni převzít kartu a souhlasit s obchodními podmínkami České spořitelny, vedlo mimo jiné Iuridicum Remedium k tomu, že na bývalého ministra Jaromíra Drábka a další osoby podalo spolu s Národní radou osob zdravotně postižených trestní oznámení pro podezření z trestných činů neoprávněného nakládání s osobními údaji a vydírání. Samostatně pak podalo podnět ke kontrole Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Za zmínku stojí i další aféry MPSV spojené v minulém roce s problematickým přístupem k zpracování osobních údajů. V době chaosu kolem nového a špatně fungujícího systému vyplácení sociálních dávek unikla na veřejnost data o žadatelích o sociální dávky včetně rodného čísla, či adresy. Ministerstvo se hájilo tím, že šlo jen o testovací systém a údaje prý nebyly pravé, ale jen „cvičné“. Jako problematické se jeví i využívání cloudových úložišť k zpracování osobních údajů žadatelů o sociální dávky. Ministerstvo také v říjnu 2012 přišlo s tím, že nařídí zaměstnavatelům, aby zasílali detailní informace o výdělcích, nemocenských či čerpání dovolených svých zaměstnanců do jednotného informačního systému. Jednat se mělo o informace o výdělcích, za jakou práci je zaměstnanci získali, kde si přivydělávali. Nápad na takovou databázi však Parlamentem nakonec neprošel. Třešničkou na dortu pak bylo vyjádření podpory projektu další čipové karty, tentokrát pro zaměstnance, ze strany paní ministryně Müllerové v prosinci 2012.

Podklady:
http://www.skontakt.cz
http://www.slidilove.cz/content/iure-nrzp-cr-podalo-trestni-oznameni-na-realizatory-projektu-skarty
http://www.slidilove.cz/content/iure-podalo-podnet-k-uoou-ohledne-skarty-kritizuje-predevsim-privatizaci-statni-moci
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Novinari-se-nabourali-do-vasich-dat-ulozenych-na-uradech-prace-222094
http://www.slidilove.cz/content/iure-podalo-podnet-k-uoou-ohledne-cloudovych-ulozist-mpsv-1
http://ekonomika.idnes.cz/zavedeni-podrobne-evidence-prijmu-d51-/ekonomika.aspx?c=A121022_202210_ekonomika_ert

Kategorie: Nebezpečná nová technologie

Vítěz: Česká zimní střediska využívající lyžařské turnikety ke sledování lyžařů

Ve snaze bojovat proti přeprodávání permanentek a skipasů přistoupili někteří provozovatelé lyžařských areálů v ČR k zavedení nového odbavovacího a kontrolního systému pro lyžaře, který za účelem zamezení přeprodávání časových jízdenek zpracovává osobní údaje lyžařů, zejména fotografie tváře a údaje o výšce.
Jednotlivé systémy se od sebe liší díky svému individuálnímu nastavení parametrů. Avšak základní princip spočívá v tom, že při prvním projetí turniketem se zaznamená podoba a výška lyžaře, který si jízdenku zakoupil. Při každém dalším průjezdu počítač, případně zaměstnanec znovu zkontroluje platnost a způsob využití jízdenky. Dalším krokem je porovnání fotografie obličeje. V případě, že by nesouhlasila výška lyžaře, nebo jeho fotografie, systém permanentku či skipas bez náhrady zablokuje.
Čeští provozovatelé lyžařských areálů se inspirovali v zahraničí, zejména v Rakousku, kde již v roce 2009 tento systém zavedl areál Sternstein a později i areál Hochficht. V České republice tento systém byl například zaveden na lanovce na Černou Horu v Jánských Lázních, v lyžařském areálu Klínovec či v Rokytnici nad Jizerou.
Tento systém je nebezpečný shromažďováním osobních údajů návštěvníků lyžařských areálů, zejména jejich výšky, podoby obličeje a sekundárně také dalších informací, například o společně lyžujících osobách. Lyžaři jsou navíc obvykle informováni pouze o tom, že odbavovací systém je kamerově monitorován, informace o tom, jakým způsobem je s jejich osobními údaji nakládáno se už ale nedozví.
Vzhledem ke skutečnosti, že zmíněnou technologii využívá více lyžařských středisek se porota Big Brother Awards rozhodla udělit tuto cenu jejich provozovatelům prostřednictvím Asociace lanové dopravy, která mimo jiné sdružuje provozovatele lanových drah v horských střediscích.

Podklady:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/160506-cerny-obchod-se-skipasy-moderni-turnikety-ho-umi-odhalit/)
http://cestovani.idnes.cz/konec-kseftum-s-permanentkami-dkb-/lyze.aspx?c=A121122_144440_liberec-zpravy_ddt

Kategorie: Výrok Velkého Bratra

Vítěz: Zdeněk Ondráček bývalý vyšetřovatel Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Policie ČR a přispěvatel internetového deníku Česká pozice

Cena se uděluje bývalému vyšetřovateli Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality a přispěvateli internetového deníku Česká pozice za výroky týkající se problematiky využívání analýz DNA ze strany policie v článku s názvem „Zpátky do pravěku, aneb dobrodružství kriminalistiky s DNA a Nečasem, který byl uveřejněn v internetovém deníku Česká pozice dne 16.5.2012. V tomto článku mimo jiné píše: “Každý slušný občan pak nemá problém s odběrem vzorku své DNA a jeho kriminalistickým zkoumáním, které jednoznačně potvrdí, že on pachatelem není.” A dále “Policie tak jednoduchým a finančně nenáročným způsobem odhalí, ale hlavně usvědčí pachatele této dosud neobjasněné trestné činnosti.”

Mýtický pohled “Kdo nemá co skrývat, nemá se čeho bát” je překládán těmi, kdo nemají lepší (neřkuli nejlépe i racionální) odůvodnění pro zavedení nebo další rozvoj sledovacích metod a technologií. Jedná se o jeden z nejčastěji používaných pseudoargumentů proti ochraně soukromí a osobních údajů.
Tento pohled je zvláště nebezpečný ve spojení se vzrůstající důvěrou v nové techniky (a technologie) používané v policejní praxi, jakožto i rostoucí tendencí vyšetřujících orgánů neprovádět důkladné vyšetření všech alternativ v případech, kdy lze stopou či vzorkem ukázat na jedince – a na toho následně „udeřit“ a přimět jej buď k přiznání, nebo aspoň poskytnutí dalších informací.
Sugestivní blogový příspěvek bývalého policisty je smutnou ilustrací poměrů, kdy namísto argumentů padá z klávesnice autora demagogie a snaha prezentovat názor, že odběr vzorku DNA může být proti mysli jen těm „kteří nedodržují zákony této země.“
V této souvislosti je nutné připomenout, že z podobných myšlenkových principů vychází již řadu let stanovisko Ministerstva vnitra, které se brání schválení zákonné regulace, která by problematiku využívání analýz DNA v policejní práci regulovala. Tento názor je ze stran Ministerstva vnitra zastáván přesto, že Úřad pro ochranu osobních údajů konstatoval, že stávající kriminalistická databáze DNA není vedena v souladu se zákonem, a přesto, že v roce 2010 bylo Ministerstvo vnitra za svůj postoj oceněno Cenou Velkého Bratra pro Úředního slídila. Pozitivní zprávou je skutečnost, že vláda na svém zasedání dne 14.11.2012 schválila podnět Rady vlády pro lidská práva zpracovaný pro Radu vlády zástupci IuRe a rozhodla, že Ministerstvo vnitra musí do října 2013 připravit zákonnou úpravu problematiky využívání DNA, která vychází z tezí podnětu.

Podklady:
http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/zpatky-do-praveku-aneb-dobrodruzstvi-kriminalistiky-s-dna-necasem
http://www.uoou.cz/printer.aspx?id=578
http://www.uoou.cz/printer.aspx?id=785
http://www.slidilove.cz/content/ministerstvo-vnitra-musi-diky-podnetu-iure-pripravit-zakon-o-dna

Kategorie: Slídil mezi národy

Vítěz: Ruská federace za plány na monitorování a ovlivňování obsahu sociálních sítí a cenzuru internetu

Cena se uděluje Ruské federaci za omezování svobody slova na Internetu. V roce 2012 byl spuštěn projekt rozvědky SVR v hodnotě 19 mil. Kč, jehož hlavním úkolem je formovat veřejné mínění prostřednictvím masového šíření informací v sociálních sítích. Rusko zároveň začalo cenzurovat internet podobně jako Čína, když zavedlo černou listinu internetových serverů, které mohou být různými úřady zablokovány bez soudního rozhodnutí.
Utajené tendry SVR na programy s krycími názvy „Bouře-12“, „Monitor-3“ či „Svár“ by měly umožnit sledovat internetová centra a sociální sítě v regionech, vypracovat metody „skrytého řízení“ internetu a také poskytnout prostředky pro „prosazení speciální informace v sociálních sítích“. SVR na vývoj v této oblasti vynaloží více než 30 milionů rublů a výsledky očekává již v roce 2012. Uplatnit by se pak mohly v Rusku i v zahraničí.
Přijetí zákona o „černých listinách“ internetových stránek zdůvodňují ruské úřady nezbytností bojovat proti dětské pornografii, ale četní pozorovatelé podezírají vládu, že chce tímto způsobem v Rusku kontrolovat internet. Zákon proti nežádoucímu obsahu na internetu podpořily všechny čtyři frakce v ruské Státní dumě. Návrh iniciovaný po loňském rozbití mezinárodní sítě, která na internetu sdílela pornografický materiál s pedofilním zaměřením, už vstoupil v platnost. Mimo jiné zavádí jednotný seznam internetových stránek, které zveřejnily zakázaný obsah. Dohled nad nimi má mít vládní agentura, která dostane pravomoci přidat někoho na tzv. blacklist. Tuto pravomoc mají dosud jen ruské soudy.
Putinovi oponenti tvrdí, že nový právní předpis umožňuje zavírat ruské webové stránky nebo odstraňovat části jejich obsahu včetně ruskojazyčných verzí Facebooku a Twitteru, a to i bez soudního rozhodnutí. V praxi uplatňování zákona znamená, že vlastníci webů a serverů jsou povinni odstraňovat závadný obsah nejen z rozhodnutí soudu, ale i na žádost příslušných úřadů, jinak hrozí zablokování celé stránky. Tím může docházet i k zásahům do soukromí uživatelů internetových služeb. Normativní akt může být rovněž zacílen proti opozičním hnutím, která se organizují prostřednictvím sociálních sítí. Výhrady proti předloze měla i prezidentská rada pro lidská práva.
Podklady:
http://zpravy.ihned.cz/c1-57188350-ruska-rozvedka-buduje-programy-na-sledovani-internetu-na-vyvoj-projektu-dava-miliony-rublu
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/big-brother/rusti-spioni-budou-kontrolovat-internet_244150.html
http://www.novinky.cz/internet-a-pc/277302-rusko-prijima-opatreni-proti-sireni-detske-pornografie.html
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/272791-wikipedie-v-rusku-se-odmlcela-na-protest-proti-chystanemu-zakonu.html
http://technet.idnes.cz/v-rusku-vstoupil-v-platnost-sporny-zakon-o-internetu-pp0 sw_internet.aspx?c=A120731_155514_sw_internet_kuz
http://www.lidovky.cz/v-rusku-ode-dneska-plati-cerne-seznamy-internetovych-stranek-pue-/ln-media.asp?c=A121101_153804_ln-media_ape

 

Porota roku 2012:

Robert Břešťan – novinář, komentátor týdeníku Ekonom
Oldřich Kužílek – poradce a expert na otevřenost veřejné správy
Václav Matyáš – vedoucí katedry počítačových systémů a komunikací, Masarykova univerzita v Brně
Radim Polčák – vedoucí Ústavu práva a technologií Masarykovy univerzity v Brně
Jan Vobořil – právník Iuridicum Remedium, o. s.
Eliška Wágnerová – senátorka, bývalá soudkyně Ústavního soudu ČR
Lukáš Zelený – vedoucí právní poradny časopisu dTest